Vzťahy, partnerstvo, vzťahy v rodine partnera

Dobrý den, obracím se na vás, protože mám pocit, že už jsem psychicky hodně vyčerpaná. Poslední dny mám téměř neustále úzkost, několikrát jsem brečela, hůř se mi dýchá a mám pocit, že už nevím, jak dál. Jsem přes rok ve vztahu na dálku s partnerem, kterého velmi miluji a vím, že on miluje mě. Bydlíme od sebe asi 300 km a dlouhodobě řešíme, jak bychom se mohli posunout ke společnému životu. Partner žije v domě se svou sestrou, se kterou mají společnou hypotéku, takže celá situace kolem případného společného bydlení je dost komplikovaná. Jeho sestru jsem nikdy osobně nepoznala. Před několika měsíci mezi námi na dálku vznikl konflikt, ve kterém jsem udělala chybu a ublížila jí. Omluvila jsem se jí tehdy a nedávno znovu. Napsala jsem jí, že bych byla ráda, kdybychom mohly začít znovu, a nabídla jsem jí i obyčejné osobní setkání třeba u kávy, kde bych se jí ráda omluvila také osobně. Ona ale zatím kontakt navázat nechce a nechce se se mnou setkat. Tím jsme se s partnerem dostali do slepé uličky. On o mě nechce přijít a já nechci přijít o něj, ale zároveň nechci být člověkem, kvůli kterému se rozpadne jeho vztah se sestrou. Partner je z celé situace také psychicky vyčerpaný a já mám čím dál větší pocit viny, že mu svým příchodem do života způsobuji trápení. Poslední dny už přemýšlím i nad tím, jestli bych vztah neměla ukončit já, přestože ho miluji, protože mám pocit, že takhle trpíme oba. Zároveň ale vím, že ani jeden z nás rozchod nechce. Do toho mě přibližně za měsíc čeká další velmi náročná situace. Po skoro šesti letech se mám poprvé setkat se svou rodinou, se kterou mám komplikované vztahy. Partner mě tam měl přivézt a zároveň to mělo být poprvé, kdy bych ho představila rodičům. Potom měl odjet a já měla u rodičů zůstat přibližně tři dny a také tam spát. Z rodinného setkání mám velkou úzkost už teď. Mám výraznou nadváhu a bojím se jejich reakcí, pohledů a předsudků. Zároveň mě velmi svazuje představa, že bych u nich měla tři dny spát. Když budu bydlet přímo u nich, mám pocit, že nebudu mít vlastní bezpečný prostor ani jednoduchou možnost odejít a na chvíli se někam stáhnout, pokud toho na mě bude psychicky příliš. Napadlo mě proto zajistit si ubytování jinde nebo návštěvu zkrátit, ale zase se bojím, že tím rodiče po téměř šesti letech urazím nebo že to budou vnímat jako odmítnutí. Všechno se mi teď spojilo dohromady – vztah, partnerova sestra, nejistota ohledně naší budoucnosti, setkání s rodiči po šesti letech i jejich první setkání s partnerem. Přestože je návštěva rodiny až za měsíc, už teď mi z toho není dobře. Jsem vyčerpaná, úzkostná a mám pocit, že mi dochází energie i trpělivost. Potřebovala bych si o tom promluvit s někým nezaujatým a hlavně se zorientovat v tom, co je ještě moje odpovědnost a kde už mám právo chránit sama sebe a nastavit si hranice, aniž bych měla pocit, že tím ubližuji lidem, které mám ráda