Komunikace s dětmi ve frustrujících situacích, kdy děti neposlouchají.

Mateřství a výchova může být dost frustrující, obzvlášť když jsou děti ve věku, kdy se navzájem provokují. Věřím, že pak může být dost těžké ovládat svoje emoce a reakce. Popisujete, že je náročná i komunikace s manželem. Někdy se stává, že frustrace a vyčerpání může mít vliv právě i na partnerský vztah. Píšete, že jste se zkoušela věnovat sobě, odejít cvičit a na procházku. Je dobře, že si pro sebe hledáte tyto příležitosti, jak si odpočinout a načerpat nějaký čas o samotě. Chtěla bych vás podpořit v tom, abyste s tím nepřestávala. I když to na situace, ve kterých se cítíte frustrovaná, není úplně funkční. Pocity frustrace a možného vzteku jsou obvyklou součástí mateřství, věřím, že nejste jediná. I proto bych vás chtěla podpořit k laskavosti sama k sobě, protože situace, kdy děti omlouvají a provokují se můžou být opravdu dlouhodobě vyčerpávající. Každá rodina je jiná, proto mé rady jsou spíše ve formě návrhů, které můžete vyzkoušet. Jako první bych vám navrhla se v situacích, kdy začínáte cítit frustraci a vztek, zkusit zastavit a párkrát hluboce nadechnout. Předtím, než na dítě zakřičíte, dát si několik hlubokých nádechů a výdechů. Je důležité, aby výdech byl delší než nádech. Jde o drobnost, ale tato chvilka zastavení se a prodýchání může občas dělat divy. Dlouhodobě bych vám navrhovala přizvat do spolupráce manžela, který jak jste psala, má tendenci komentovat to, co říkáte. Můžete se s ním zkusit domluvit, že část péče o děti převezme on, například to chystání se na spaní nebo jinou každodenně se opakující se činnost. Díky tomu by vám mohl lépe porozumět a vám by se také mohlo o jednu z těch činností ulevit. V neposlední řadě bych vám doporučila možnost psychoterapie, ve které je dlouhodoběji možné pro sebe hledat podporu a v bezpečném prostředí vymýšlet další způsoby nebo strategie toho, jak tyto situace lépe zvládat.