Dobrý den. Prosím o radu, pokud existuje nějaké řešení nebo cvičení, neumím si s tím sám poradit. Je mi 47 let a pracují u PČR. Před rokem a půl jsem přes internet potkal po delší době( několika letech) partnerku ze Slovenska, se kterou jsme začali vážný vztah. Po necelém roce se se mnou rozešla, důvodem bylo, že kromě mě si psala a letmo se vídala ještě s někým dalším, s kým se seznámila zhruba ve stejnou dobu, jako se mnou. Rozhodla se, že chce být s ním a proto se se mnou "čestně" rozešla, aby mohla začít nový vztah. K tomu však nedošlo a po čtyřech měsících se ke mně vrátila. Z mé strany zájem o ní stále trval a jsme spolu dodnes. Začátkem léta jsem ji požádal o ruku, ale neodpověděla, bylo to na ní prý brzy. Nyní mluvíme o společném důchodu, bydlení, investicích. Žijeme každý jinde, vídáme se na dálku, nepravidelně. Do doby rozchodu jsem si myslel, že jsem vyrovnaný a psychicky silný, ale zjistil jsem, že jsem měl extrémně silnou emoční závislost a silnou projekci společně budoucnosti a velmi mě ten rozchod zranil, že jsem až skončil na psychiatrické pohotovosti a tři měsíce to bylo peklo. Dnes jsme sice spolu, ale strašně moc od té doby bojují s různými vzorci. Začal jsem extrémně žárlit i když jsem před tím absolutně nežárlil, mám v sobě ostražitost. Už tomu tolik nevěřím, jsem uvnitř opatrný a již tomu vztahu tolik nedávám. Cítím se stále ponížen, že pro ni byl někdo lepší než já, i když s ním nakonec nebyla. Dokonce jsem se na ni velice rozzlobil, když jsem jí prosil, aby si nenechala propíchnout ucho, že se mi to nelíbí a stejně to udělala. I taková "malichernosti" mě rozhodla, že jsem týden nebyl schopen úsměvu ani kloudného slova a dodnes i po dvou měsících to ve mně ještě doznívá, když se to v té hlavně objeví nebo když se na ni podívám a vidím to. Spustily se ve mně i jiné "dětské" vzorce, ale nelepší se to, neposouvá. Chodím i na terapie, ale nedokážu se z toho dostat. Pořád se mě to uvnitř drží. Máte prosím nějakou radu, jak to v sobě srovnat nebo co dělat Děkuji
Odpověď
Dobrý deň, z toho, čo píšete, mám pocit, že rozchod vo Vás nezanechal iba strach, že partnerku môžete stratiť. Zasiahol aj niečo vo Vašom pohľade na seba – píšete o ponížení a o pocite, že ,,niekto bol lepší než ja,,. Odvtedy akoby časť Vás neustále kontrolovala, či sa niečo podobné nemôže zopakovať. Preto by som sa nesnažil žiarlivosť jednoducho odstrániť nejakým cvičením. Skôr by ma zaujímalo, pred čím Vás táto ostražitosť chráni. Pred ďalším opustením? Pred pocitom, že ste opäť ten druhý? Pred tým, aby ste sa už nikdy neodovzdali vzťahu tak, ako predtým? Aj situácia s prepichnutým uchom môže byť zaujímavá. Samotná náušnica zrejme nemá silu pokaziť Vám týždeň. Možno však vo Vás jej rozhodnutie otvorilo staršiu skúsenosť, že si urobila svoje aj napriek tomu, že ste jej povedali, čo potrebujete. Zároveň je dôležité rozlišovať medzi Vašou potrebou bezpečia a právom partnerky rozhodovať o svojom tele. Keďže už chodíte na terapiu, priniesol by som tam práve túto tému – nie iba ako prestať žiarliť, ale čo pre Vás znamenalo, že si vtedy vybrala niekoho iného, a čo odvtedy potrebujete kontrolovať, aby ste sa znovu necítil tak bezmocný. Možno cieľom nebude vrátiť sa k mužovi, ktorý nikdy nežiarli. Skôr postupne obnoviť schopnosť byť vo vzťahu bez toho, aby každé samostatné rozhodnutie partnerky znelo ako varovanie pred ďalším opustením.
Další krok
Chcete to probrat víc do hloubky s odborníkem?
Pomůžeme vám najít terapeuta, který vám bude doopravdy rozumět. Pokud si nesednete, můžete zkusit jiného — důležité je najít podporu, která vám bude dávat smysl.