Priateľstvo, láska

ahoj jmenuji se Honza je mi 48 let a nutně potřebuji pomoct a poradit. Vůbec nevím kde začít je to pro mě hrozně těžké. 5 a půl roku se znám s holkou jmenuje se Karolína a je strašně fajn. zpočátku jsme byli milenci trvalo to asi 3 nebo 4 měsíce ale pak jsme zjistili že si více rozumíme jako kamarádi a tak jsme to utnuli. jsem ženatý mám dvě děti a svoji ženu bezmezně miluji. pracovali jsme spolu v jedné firmě odkud já jsem potom po velikých neshodách se svým šéfem po 18 a půl letech odešel navzdory tomu že jsem tam Karolínu nechal tím spíš se ale prohloubilo naše kamarádství vážili jsme si jeden druhého rádi jsme se vždycky viděli chyběly jsme si a tak dále. ona mezitím porodila holčičku a v roce 2024 se mi povedlo dostat ji k nám do firmy kde pracuje jako moje asistentka. jsem dispečer dopravy. všechno se to zdálo být perfektní splnil se nám sen že budeme spolupracovat a zároveň si budeme blízcí jelikož se z nás fakt staly dobrý kamarádi. Pravdou je že jsem ale si toho moc nevážil a pro naše kamarádství jsem popravdě řečeno moc nedělal, ona pro mě ano. Prostě žádná zpětná vazba ode mě. a tak se letos v dubnu stalo něco co jsem opravdu nečekal přiznala se mi že si píše s jedním naším řidičem a telefonuje a já jsem to zkrátka neunes bylo mi to líto protože jsem si myslel že je jenom moje a vlastně jsem si ji přivlastňoval. přiznávám že jsem začal nezkutečně žárlit a stal jsem se na ní ještě víc závislý než dřív my jsme na sobě byli vždycky tak trošku závislý to jsme si říkali i dřív, ale teď je to ještě mnohem horší když vím že mi ji ten kluk tak trochu ukradl. všechno začalo v tom dubnu kdy jsme měli firemní večírek a tam jsem jí něco ošklivého řekl protože se právě bavila s ním a já jsem žárlil. no a od té doby se to táhne pořád něco zkouším, jak to napravit jak to vrátit do starých kolejí. chvilku to vždycky vypadá nadějně a pak zase přijde něco co mě srazí do kolen jako třeba minulý týden. teď už to opravdu poslední měsíc možná měsíc a půl vypadalo hodně nadějně. požádal jsem jí, že se o tom řidiči nebudeme bavit mimopracovně. myslím si, že to respektovala ale minulý týden zase. dovolil jsem si ji vytknout že jde s klukama na oběd a že mi to neřekla a ona zase hned jako už poněkolikáté na mě vyrukovala že žárlím a a tak dále, přitom mně šlo jenom o to že mi to mohla říct a ne se vymlouvat na to že má moc práce a že za ní přijede mamina apod. a proto nemůže jít na oběd se mnou. Nehledě na to, že bych v práci měl vědět, kde je, když není v kanceláři. od té doby zase cítím blok mezi námi , jsem nervózní, bojím se cokoliv říct aby náhodou si to zase nevysvětlovala po svém. jsem z toho už opravdu zoufalý a nešťastný někdy mi přijde že už mě nemá ráda ale pak třeba zase něco hezkého mi řekne a utvrdím se že to asi tak není ale mě už tohle fakt nebaví a dochází mi síly. jen nevím co s tím mám prostě dělat. ano přiznávám že jsem na ní závislý, což je samozřejmě špatně, přiznávám i že na ni žárlím ale ne tak jak ona si myslí myslím si ale upřímně říkám že si nejsem úplně jistý ale myslím si že nežárlím na toho kluka ale spíš na to že jsem ztratil to postavení u ní je pravdou že jsme byli opravdu jak bracha se sestrou než se tohle stalo a a já nebyl zvyklý že najednou je tu i někdo jiný a já prostě tu pozici ztratil. ale co teď s tím ? ještě nutno podotknout jednu velmi důležitou věc že v této době se rozvádí s manželem, čili řeší kde bude bydlet, jak to bude s malou a tak dále . snažím se jí pomáhat co to jde myslím si že je ráda že si se mnou o tom může povídat ale vypráví to samozřejmě i tomu druhému . Teď jsme taky byli na teambuildingu, víc se seznámila s naším majitelem (já ho znám už 25 let), no a on ji teď asi 2x zavolal i napsal,normálně bych měl radost,ale já zas žárlil. taky ještě řeknu že jsme spolu chodili každé ráno sportovat ale bohužel to teď kvůli současné situaci není možné, takže z toho jsem taky nešťastný protože vždycky u toho sportu jsme si hezky povídali a teď to taky nebude. už jsem na pokraji sil. Z krásného kamarádství už nám toho moc nezbylo. nevím co mám dělat, bojím se na ní promluvit, aby jsi to nepřebírala po svém a to i pracovní věci, což je hrozné . poraďte mi prosím jak na to jak se zbavit té závislosti, jak přestat žárlit, protože jak už jsem říkal docházejí mi síly a bojím se, aby to nevygradovalo tak, že mě snad i začne nesnášet anebo obráceně že já jí začnu ignorovat. Znám se. jenom pro představu třeba dneska když jsme odcházeli z práce tak mi říká tak honzí já už jdu a já jí říkám jo jo já už jdu taky a sbalil jsem se a že půjdu s ní vyprovodit k autu a ona hned na to - to zase musíš běžet hned stejně jako já ? vůbec nevím co si o tom mám myslet. je podrážděná , chápu to, něco jsem proved chápu to, ale já se furt snažím, ale opravdu mi to přijde úplně zbytečný. nevěří mi nic je to z ní cítit, stejně tak ona říká mně že mi nevěří že už jsem v pořádku a tak dále odpověz mi prosím zatím co mám dělat. určitě jsem na nějaké detaily zapomněl tak kdyžtak ještě napíšu zatím děkuju