Dobrý den, je mi 50, mám tři roky partnera (42) s HPO. Sama trpím depresemi, které jsem měla s pomocí léků pod kontrolou, ale nyní se postupem času cítím čím dál hůř. Partner odmítá terapie, léčbu, je ochotný "přiznat", že je "občas prostě kretén", ale i tehdy je schopný najít hlavní příčinu ve mně nebo v okolí. Má čtyři děti 12-18, které za námi jezdí na víkendy, ty starší mi přiznaly, že jezdí kvůli mně a kdybych od jejich otce odešla, jezdily by dál za mnou, za ním ne. Já mám 2 dcery, starší 20 let, už je samostatná, mladší 17, žije se svým otcem, sem jezdí taky na víkendy, teď začala návštěvy odmítat, výslovně kvůli partnerovi. Je výbušný, sarkastický, často se opíjí, ona se ho bojí a bojí se i o mě, svěřila se s tím i otci a jeho nové partnerce. Další věc je, že partner se mnou odmítá jakoukoliv intimitu, původně to byl jen sex, jehož frekvence je aktuálně cca 1x za 9 měsíců, ale nyní už i jakýkoliv bližší kontakt, dotek, objetí. Zduvodnuje to tím, že se "začal štítit všech lidí, není to nic osobního". Přitom začal zanedbavat vlastní hygienu. Nejraději bych vztah ukončila, ale on má pořád světlé chvilky a klasicky to ve mně živí naději na zlepšení. Zároveň v propadech opakovaně vyhrožoval sebeposkozenim, teoreticky mám samozřejmě všechno zvládnuté - je to jeho zodpovědnost, případně rovnou volat IZS, ale v praxi samozřejmě něco takového "způsobit" nechci. Opakovaně jsem chodila na terapie, spíš se vypovídat, ale vím, že ten krok za mě nikdo neudělá. V ideálním světě se mi ho podaří "probudit" a povzbudit k fungující terapii, do které půjde z vlastní vůle. Ale vlastně vím, že to se nikdy nestane. Omlouvám se, vlastně to není ani dotaz, protože řešení znám, jen nevím, jak ho realizovat.
Odpověď
Dobrý deň, ďakujem za Vašu otvorenosť. Pri čítaní mám pocit, že riešenie skutočne poznáte, ako sama píšete. To, čo Vás drží na mieste, možno nie je otázka ,,čo mám urobiť,, , ale skôr ,,ako unesiem to, čo sa môže stať, keď to urobím?,, Partnerove svetlé chvíle pochopiteľne živia nádej. Zároveň však opisujete výbušnosť, opíjanie, odmietanie liečby, strach Vašej dcéry a postupné zhoršovanie Vášho vlastného psychického stavu. Diagnóza partnera môže niektorým veciam pomôcť porozumieť, ale nerobí z Vás človeka zodpovedného za ich znášanie alebo nápravu. Veľmi ťažké sú jeho vyhrážky sebapoškodením. Ak by nimi reagoval aj na Váš odchod, berte ich vážne, ale nepreberajte za ne zodpovednosť. Môžete privolať krízovú či zdravotnú pomoc. Zostať vo vzťahu zo strachu, že si partner niečo urobí, nie je bezpečné riešenie ani pre jedného z Vás. Možno teraz nepotrebujete ďalšie rozhodovanie, ale plán. Skúste si s terapeutom alebo dôveryhodným človekom konkrétne pripraviť, ako vzťah ukončiť, kde budete, kto o tom bude vedieť a čo urobíte, ak príde vyhrážanie alebo výbuch. Nemusíte najskôr dosiahnuť, aby partner pochopil, súhlasil alebo sa začal liečiť. Môžete rozhodovať o tom, za akých podmienok ste ešte ochotná žiť Vy.
Další krok
Chcete to probrat víc do hloubky s odborníkem?
Pomůžeme vám najít terapeuta, který vám bude doopravdy rozumět. Pokud si nesednete, můžete zkusit jiného — důležité je najít podporu, která vám bude dávat smysl.