Dobry den, trapi me komunikace s dcerou. Obcas mi dokaze neco pekne vmetnout a vycist, a kdyz ja reknu, ze se mi nelibi, jakým zpusobem mi to rika, rozlobi se, ze to je pokazde takhle, ze si se mnou nepripada jako rovnocenny partner. Trapi nas to obe. Je nejaky navod, jak si sve zdrave hranice udrzet laskave?
Odpověď
Rodinná komunikace může být velikou výzvou, obzvlášť po tom, co děti dospějí a dovolí si jiné způsoby, než jako děti. Chtěla bych na začátek ocenit, že vám na komunikaci s dcerou záleží. Z toho co popisujete vnímám, že jde o situace, kdy vám dcera něco vyčte způsobem, který je pro vás zraňující. Vy se snažíte o vymezení hranice, vaše dcera to vnímá tak, jako kdybyste pro ni nebyla rovnocenným partnerem. Je přirozené, že se vaše názory i způsoby komunikace budou lišit. Zároveň je možné se snažit o to, aby vaše společná komunikace nebyla zraňující. Tento proces někdy může trvat delší dobu a může chtít úsilí z obou stran. V mnohých případech zraňuje právě způsob, kterým jsou věci komunikovány a ne tolik samotné jádro sdělení. Můžete zkusit dceři vyjádřit, že stojíte o vzájemnou komunikaci, zároveň jí popsat, jaké konkrétní věci v jejím způsobu komunikace vás zraňují. Existuje rozdíl mezi tím, když druhému řeknete, že se vám obecně nelíbí způsob, jakým s vámi mluví a tím, když konkrétně popíšete, co vás v komunikaci zraňuje (např. konkrétní slova, větní obraty nebo hlasitost). Můžete také zkusit naslouchat tomu, co by ona ve vzájemné komunikaci potřebovala od vás. Bezpečné prostředí pro to, aby mohly být podobné věci komunikovány, nabízí rodinná terapie. Pokud je s vámi v takové konverzaci někdo další, může být pak jednodušší si vzájemně porozumět bez případných zranění.
Další krok
Chcete to probrat víc do hloubky s odborníkem?
Pomůžeme vám najít terapeuta, který vám bude doopravdy rozumět. Pokud si nesednete, můžete zkusit jiného — důležité je najít podporu, která vám bude dávat smysl.